Dnes je to rok, co jsem se s kamarádem vypravila za hranice, podívat se na jedno malé štěňátko. Přesněji na tohohle malého špunta:
Původně jsem myslela, že ho tam chovatelce nechám, ale pro jistotu jsem se před všemi statečně tvářila, že jedu pro štěně, aby pak nebyli v šoku, včetně mojí peněženky. Jenže plán mi překazila tahle malá potvora, byla totiž úplně jiná než ostatní štěňata dobrmanů. Byla sebevědomá a naprosto jasná! Musela s námi domů, protože takovéhle psy znám pouze 4 na světě. 2 mám nyní doma, třetí je Deirdry maminka Malina a čtvrtým byla původní vybraná mamina, která už bohužel není mezi námi.
Vše klaplo a tak s námi ještě ten den odpoledne vyrazila třináctikilová maličká domů. Téměř celou cestu prospala u paničky v náručí až v Čechách se začala zajímat, kam to vlastně jedeme. Po příjezdu domů jsem hned věděla, že jsem udělala dobře. Protože Jesme, jejíž názor je pro mě nejdůležitější, se moc líbila. No a od té doby jsme 3. Já a dvě dominantní bestie.
Dnes je to rok, kdy se nám obrátil s Jesme život vzhůru nohama a rok, kdy jsme si obě splnily sen. Deirdra nás doplnila a každý den s ní je jiný. Za ten rok se nezměnil život jen nám, ale především Deirdře. Z malého štěňátka nám vyrostla obrovská mohutná psí slečna, které se kdekdo bojí. Vypadá úplně jinak, její život je úplně jiný a přesto je to stále ještě štěně, má se hodně co učit a daleko kam směřovat. A my ji s otevřeným srdcem povedeme, tam, kam sama chce. :-)
Pro porovnání, jak nám ten prcek vyrostl se hodí foto :-)
